Kníže nebo zeman ? Nejen melouny jsou v rozpacích.

neděle 13. leden 2013 13:25

Nedělní ráno, ČR dvojka, v ní přítel Václav Větvička. Jeho typické leporelo poutavých obrázků i velkých pláten, nejen z této země. Propojují dějepis s biologií, umění s historií, zlatohlávka zápašného v lípách valtické aleje s kartuziány a likérem chartreskou, chalupářství s rybnikářstvím, boží muka s katedrálami či římského Spartaka se včerejšími volbami.

Těžko odhadnout, kolik lidí si dnes také aspoň trochu přivstalo, aby zase spolehlivě propadlo kouzlu tónu Václavova.  Tak provokativně energického či mladického v kontextu s jeho kulatými (75) narozeninami, o nichž se jen cudně zmínil na samém konci. Přejme mu další a další neutuchající elán i půvab jak osobnosti, tak slova. Občas bývá srovnáván s Františkem Nepilem. S radostí si čtu v obou a občas je oba (FN žel již jen ze záznamu) poslouchám. To srovnání byla čest dříve pro Václava, dnes  pro oba. Dle mého laického soudu však není Václav novější kopií Františka. Krom jiného nemá a možná ani nechce mít jeho „tématickou sevřenost“. Jak by také mohl, při vší té faktologii v hlavě nastřádané a těm, kteří naslouchají, až marnotratně rozdávané. Jak by také mohl, při své průběžné „angažovanosti“ nejen literární, ale v tom nejlepším slova smyslu společenské. A nesoucí jemu i nám jak radost – tak důsledky občasného kopání do vosích hnízd. Za „bolševika“ – i nyní.

    V široké škále větveného povídání nemohla nepadnout i vcelku stručná zmínka o jeho posledním  velkém botanicko-zahradnickém hájemství. Tedy barokním zámku Štiřín – a zejména jeho nádherném anglickém parku. Neviděli jste, nenavštívili jej třebas v době, kdy rozkvetou tamní pěnišníky a azalky? Polepšete se, užijete si možná i Václava Větvičku coby průvodce. Zámku kdysi  rohanovského, poté ringhofferovského, pak socialisticko- státního se  po roce 1989 ujalo ministerstvo zahraničních věcí. Václav pomáhal resuscitaci štiřínského unikátního parku ještě za socialismu. Možno říci „načerno“, ještě jako vědátor Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích, v přátelském vztahu ke štiřínskému zahradníkovi panu Václavu Hrubému. Dnes štiřínskému řediteli.

    Ani novodobá kauza zámku není nikterak nudná. Přečtěte si deset let starou knížku „ „Velmi hrubý Štiřín“  (autoři Sládek, Hrubý). Čerstvá zemanova vláda, ministr Kavan, ale také jeho generální sekretář pan Srba, později odsouzený „natvrdo“ za přípravu vraždy novinářky, co se příliš zajímala o různá finanční zákulisí tehdejší nejen „zahraniční“politiky. Václav Hrubý nejprve rozhodnutím Srby odvolaný, poté znovunastolený. A jak šel čas, nejprve „topolánkovský“ ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a zcela recentně „nečasovský kníže“  v souladu s Karolinou Peake v rámci požadovaných úspor opět navrhující privatizaci Štiřína…detaily už si najděte na internetu.

    Lze se divit Václavu Větvičkovi, o jehož osobní politické orientaci jinak nemám pochybnosti, že v kontextu s touto kauzou dnes ráno v podstatě řekne „ať kníže nebo zeman, hlavně ať si uvědomí celkovou kulturně-společenskou cenu štiřínského areálu…“ ? A tedy nejen bezprostřední finanční přínos takového prodeje – ale i jeho negativní důsledky ? Tím spíš, jak lze zjistit z medií, když ono vskutku honosné hotelové zařízení je v dané době pro stát nesporně výdělečné ?   Kdo je asi koupí – a za kolik? A s jakou budoucností?

    Asi nejen já sám budu štiřínským držet palce. Možná prezidentský nadhled pomůže ke změně ministerského postoje ?

    Ale ponechme Štiřín Štiřínem. Mnozí z vás asi včera vydrželi u televizních volebně-povolebních debat. A leccos zaslechli a leccos si autenticky pamatují. Včetně vyjádření nejen méně úspěšných kandidátů, ale též jejich sympatizantů na téma „…koho podpoříte do druhého kola….?“. Popravdě, nějak mi unikly hlasy ve prospěch zemana  Podporu knížeti více či méně zřetelně vyjádřily (nikoli nečekaně) kupř. paní Táňa Fischerová či Zuzana Roithová.  Ale co ti ostatní?

   Inu - to je problém téměř větvičkovský. Zejména pro jedince, kteří si aspoň v rámci této volby nezjednodušili odpověď tou mojí fintou. Tedy „.“ nevolím stranu, ale osobnost člověka…“. Koneckonců, president má být a priori nestranický, ne? Takže nevolím „topku“ proti „zemanovcům“, ale vybírám mezi člověčími obrazy těchto dvou soupeřů. Však jsme si je opět mohli porovnat, pěkně na živo v průběhu celodenního představení. Opravdu si na vás znovu nesáhla vzpomínka na realitu opoziční smlouvy nejen z některých slov, ale z celé dikce projevu jejího spolutvůrce?

  Jsem věru zvědav, co i s tím čerstvým dojmem udělají kupříkladu mladí sociální demokraté, jejichž těsně předvolební strategie ( také jsem od nich dostal obsáhlý mail) se nesla zejména v duchu these „volme Dienstibiera  proti Zemanovi resp. Fischerovi“? Inu, pokud by se protivníkem Zemana stal právě Jiří Dientsbier, také bych podpořil současný Lidový dům. Ale takhle?

   Je fascinující (i jako téma pro sociology), že knížecí podpora zazněla i z úst dalšího „mládí“ – kupř. sympatizantů prof. Franze O to více mi pak přišlo líto odpovědi „ypsilonkového“ herce pana Petra Vacka, z volebního štábu paní Táni Fischerové. Chytrý chlapec neví… volit možná nepůjde. Jistě, vzhledem ke své ekoaktivistické profilaci by měl bez váhání volit knížete – ale přece nemůže podporovat tu asociální vládní partu kolem něj? Tedy opět: volbou knížete volím zároveň i “ komořího Langa“ ? Já to tak nevnímám- ale na to si každý musí odpovědět sám.

   V dlouhodobých diskusích nejen k šumavskému kůrovci, ale také k Temelínu, fotovoltaice, či ekologickému zemědělství někteří moji drsnější kolegové přirovnávají ekoaktivisty k melounům : na povrchu zelené, uvnitř červené . Nejen jako biolog vím, že tohle pravidlo šmahem neplatí. Příroda je daleko vynalézavější. A melounů jsou spousty.

   Na straně druhé – pokud i dosavadní zastánci nejrůznějších barev, aniž by to byli (byť částeční) daltonisté jako já, dají před nimi přednost jasně čitelným konturám obou aspirantů na presidentský stolec, není co řešit. Nejen proto, že stávající kníže by se lépe vyjímal na poštovních známkách.

   Soudím, že ani bonmotů by neubylo. Jen by byly kratší, jadrnější, méně nenávistné, nejspíš i méně   sebestředné. Asi nejen díky dědičné noblese, příkladů degenerace uzavřených šlechtických rodů také znají dějiny bezpočet.   Ale moderní věda ví, že i epigenetika dělá divy, jen jí umět vyjít naproti.

    

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrnývědečtí drsňáci a chytří chlapci07:1920.1.2013 7:19:24
Petr Vacekchlapcova odpověď00:4720.1.2013 0:47:17
Kozák Ivanbarevní melouni12:1518.1.2013 12:15:05
Zdeněk Opatrnýteď Zemana příště Dienstbiera ?17:4416.1.2013 17:44:40
SvobodováČitelné kontury???20:3915.1.2013 20:39:08
F. Neradad/ volba hlavy státu19:1513.1.2013 19:15:43
NaštvanýKníže nebo zeman16:1913.1.2013 16:19:58
EMAvolba hlavy státu15:2813.1.2013 15:28:30

Počet příspěvků: 14, poslední 20.1.2013 7:19:24 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.