Malý Velký Muž – odešel.

středa 12. září 2012 20:45

Kdo umí, ten bádá. Kdo neumí, ten o tom přednáší. Různě opakovaný slogan, mnohdy je pravdivý, jindy vůbec ne. Netřeba vzpomínat jen vědeckých hvězd světového rozměru.  A netřeba chodit daleko do minulosti. Pravda, málokdo zvládá celoživotně obojí , mladíci převážně experimentují, senioři úřadují či přednášejí. Ale právě ona kvalitní, suverénní popularizace vědy se bez důkladné osobní zkušenosti se živou vědou většinou neobejde. 

    Minulý týden své blízké a přátele náhle opustil pan profesor Jaroslav Drobník. Ve věku 82 let – ale kdo by mu je hádal ? Nejspíš nikdo  z těch, co se s ním setkali ať už jako jeho příznivci či naopak zatvrzelí oponenti . Jeho jméno a různá veřejná vystoupení byly v minulých dvaceti letech spojeny  zejména s tématy přínosu a rizik moderních biotechnologií, genového inženýrství, geneticky modifikovaných organizmů. A jejich aplikace v zemědělství, průmyslu, medicíně . Technologií (po mém soudu, abych dal prostor i tvrdošíjným zastáncům názoru opačného)  rozumných, zodpovědných, vědecky podložených, odpovědných k přírodě i člověku.  Právě onu racionalitu a vědeckost postojů, pohledů, argumentů Jaroslav ztělesňoval veškerou svoji autoritou, vnucoval posluchačům svým osobním kouzlem.  Nevelký (nomen omen ?) postavou, ale nepřehlédnutelný v ostrých, vtipných, ironických  diskusích, článcích, knihách. A to nejen na scéně „domácí“, ale také evropské ba světové. Nejen na stránkách periodik odborných, ale také v denním tisku, v rozhlase, televizi, ba v krátkometrážních filmech. Jeho vystoupení mnohdy působila na populistické oponenty jako „rudý hadr na bejka“. Jak by ne, zvládal přece onu „GM problematiku“ nejen odborně – ale také z hlediska příslušné evropské i světové legislativy. Sám ji totiž před dvaceti lety pomáhal vytvářet. A opět – mohl si to dovolit, i právě díky hluboké mnohaleté znalosti příslušných  relevantních  vědních oborů.

Obecné biologie,genetiky, biofyziky, mikrobiologie, chemie. Vždyť v některých disciplinách, parafrázováno dle pánů Suchého a Šlitra, „…psal protestsongy, když se to ještě tak nejmenovalo…“.

     Na naší fakultě stvořil z ničeho, někdy v roce 1959, katedru biofyziky. Jeho vlastní zaměření patřilo studiu genetických účinků záření na mikroorganizmy, ale také inkorporace různých radioizotopů do DNA. Výsledky vedly k roční stáži (1961) na prestižní Michiganské státní univerzitě. A ke spolupráci mj. s týmem prof. Rosenbergera, sledujícím vliv elektrického pole na bakteriálních kultury. Zastavovalo jejich dělení – ale bylo to opravdu dáno elektrickým impulsem nebo něčím jiným ? Elektrody byly z předpokládaně zcela inertní platiny – jenže co když tahle víra nebyla oprávněná ? A důsledek tohoto typicky drobníkovského kritického  pohledu  ?  Objev cytostatických účinků komplexních sloučenin platiny, dlouhodobá spolupráce českých a amerických týmů na problematice s budoucím masivním uplatněním v základní chemoterapii nádorových onemocnění… Jistě, molekula cisplatiny byla prvně objevena již snad v roce 1845, tyto léčebné aplikace však cizelovány až právě  v oněch pozdních šedesátých letech.  

    V té době Jaroslav již ale také nadšeně přednášel o prvních světových zázracích  molekulární biologie a genetiky. Koneckonců teprve nedávno byla objevena struktura DNA, nastalo strhující období studia struktury a funkce genů …Nepřekvapuje, že k naší studentské nelibosti sklízel tématem i podáním také obdiv našich  spolužaček.

       Jenže tehdejší docent Drobník byl celoživotně i „homo politicus“. Nikoliv profesně, ale svými občanskými postoji. A tak se stal i proděkanem Přírodovědecké fakulty   -  v letech 1968/69. Kovaní soudruzi mu to neodpustili, byl „odejit“ i se svojí manželkou. (Naštěstí do žádné kotelny, biologové svojí vědou ideologicky přece jen tolik neškodí, jako „humanisté“. K lysenkismu jsme se nevrátili ani pod křídlem normalizace.)  Ona do Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Prahy, jeho vzala pod ochranná křídla Akademie věd.  Ve „wichterlovském“ (tehdy již také ne) Ústavu makromolekulární chemie založil laboratoř biochemie polymerů. A v roce 1990 se mohl konečně vrátit na fakultu. Leč nějaký teplý klidný koutek jej nelákal. S čerstvě  získaným titulem profesora biofyziky  založil Biotechnologický ústav Univerzity Karlovy – a stal se jeho ředitelem. A odstartoval si tím další, rozhodně nikoliv klidnou, profesní dráhu. Kdo chce vědět víc, nechť si otevře webové stránky www.biotrin.cz.  Případně vyčká plánovaného zveřejnění jeho vědecké biografie v časopise Vesmír.

      Kdo jste jej znali lépe než já, promiňte mi možné faktologické nepřesnosti v tomhle krátkém vzpomínání. Nechtěl jsem psát nekrolog. Už to samo slovo mi prostě s profesorem Drobníkem nejde a zřejmě nikdy nepůjde dohromady.

       

         

 

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora