Ips typographus – dlouhoprsťák smrkový

úterý 17. červenec 2012 10:27

Ten vtip o pánovi, co ztratil peněženku v tmavém parku, ale hledá ji pod lucernou na nejbližší ulici, je sice letitý, ale stále platný. Peněženku pod tou lucernou sice najít nemůže, ale zato je tam na hledání dobře vidět. A taky je vidět na jeho snažení. S celou mediální parádou..    S obdobnou logikou se v pátek konal na jihočeské Hluboké zase jeden z prokůrovcových happeningů Hnutí Duha a jeho sympatizantů.

  Kdo asi bude přítomen bylo možné již předem zjistit na internetu – a poté se potěšit známými tvářemi i tradičními projevy ve zpravodajství TV i některých deníků. Ale popravdě řečeno, s mediální parádou loňského léta na ztraceném ptačím potoce se to srovnat nedalo. On to také kůrovec má od Modravy na Hlubokou trochu daleko,. Donést ho tam může leda další Kyrill – či po kapsách různí ti dlouhoprstí kmotři, proti nimž byla akce namířena. Tedy buď přímo oni, nebo jejich přitakávači a přisluhovači, jejichž síť nám tak pěkně, názorně předvedli organizátoři na rozměrném panelu. V klasickém stylu „…kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést…“Věřím, že účastníci si v krásném letním počasí akci užili. Koneckonců, bylo to přece jen daleko pohodlnější, než klečet někde v lese v mraveništi připoután řetězem k prožranému smrku či dokonce na něm viset a čekat, až mne podřízne dřevorubec, jemuž ujely nervy.

    Ale zkusme se na současné „parkové dění“ podívat trochu s nadhledem. Popravdě, celé se to od loňska nějak zamotalo. Po léta masmediálně budovaná frontová linie „zištní lesáci“ kontra „idealističtí přírodovědci“ změnila strukturu i kontinuitu. Tomuto původně jednoduchému  a impresivnímu dělení se dokonce vyhýbají i kovaní aktivističtí tribuni. Množina přírodovědeckých pragmatických „odpadlíků“ se prostě dále zvětšuje, nemile halasí a odborně zlehčuje pravdy zavedených tribunů, potažmo i je samé.

     Na Ztraceném se letos opět kácí, leč žádné bouřlivé místní protesty se nekonají. Toho kácení je totiž výrazně méně – nikoliv proto, že se vedení Parku dalších fyzických střetů s aktivisty zaleklo, ale protože se jaksi zalekl sám kůrovec. Loňská razantní „léčba Stránským“, totiž, zdá se, zabrala. Odkorování ať již nastojato nebo naležato kombinované s insekticidními lapači mu obvyklou předletní ofenzivu výrazně oslabilo. Navzdory halasnému sýčkování nebyly jimi otráveny ani šumavské slatě ani hatě, o pramenech a studánkách nemluvě. Ani dost dobře nemohly – mám-li věřit třebas přesné odborné argumentaci prof. Mrkvy, kterou si zvídavý čtenář může přečíst na  http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/radomir-mrkva-jak-pravd
epodobne-je-ohrozeni-vodnich-ekosystemu-pripravky-pro-hubeni-kurovcu.  Pokud totiž vůbec  dotyčný  deltamethrinový insekticid  někam „unikl“, tak v koncentracích možno říci „homeopatických“.

     I tetřev, zdá se, má dostatečný klid, když mu po rajónu neběhají pluky ochránců ať kůrovce či zákona (aspoň žádný čerstvý dopis třinácti profesorů na toto téma jsem nečetl). Možná, že samy zvuky šetrného kácení už vnímá jako mlynář klapot mlejna ?

    Neubylo ovšem právních sporů ani stížností směrem k zahraničním arbitrům, zejména těm „bruselským“.  Není tedy divu, řekne si nezasvěcený pozorovatel,, že panu ministrovi Chalupovi konečně došla trpělivost – a dosavadního ředitele NPŠ konečně nedávno odvolal. Aktivistická fronta může tedy jásat. Jenže ona, zdá se, nejásá. Pokud by to totiž bylo vítězství, tak věru Pyrrhovo. Koneckonců jeho čas byl dost přesně vymezen již od samého počátku a jeho úkoly také.

    A nový šumavský ředitel, předtím náměstek Ing. Jiří Mánek  není svým protivníkům neznámý, právě naopak. Ve vedení NPŠ dokonce již jednou byl, před pár lety. Minulý pan ředitel však jej záhy pro vzájemnou neslučitelnost názorů (jak s ním samým, tak s tehdejší „ekologickou“ vědeckou radou Parku) propustil. No a teď jej tedy, dnes už rada „stínová“. má zpátky na postu nejvyšším (velmi objektivní článek o tom uveřejnil kupř. Marek Kerles v LN z pátku 29.7.) Kovaným oponentem přeškolených veterinářů či  geochemiků či kybernetiků/biostatistiků (přes mšice) tedy již není „turista“, ale lesák s několikagenerační rodinnou šumavskou tradicí. Nadto se zkušeností nikoliv jen přes těžbu kulatiny, ale také s vědeckým studiem genofondu právě šumavského smrku. Pravda, co vím, ještě jen s pomocí  řekněme „druhotných molekulárních markerů“ typu isozymových  (tedy bílkovinných) spekter , nikoliv přímo špičkové genomiky  (ale připusťme, kdo ji již dnes po světě  u jehličnanů  dělá). Každopádně při hádání se o definici „jádrových zon šumavského genofondu“ nemusí jen počítat letokruhy na pařezech či odhadovat podle lokálních „hrůbků“, jestli si příslušný porost vypěstovala pouze nedotčená matička příroda či zda máme co do činění prostě s tradičním kulturním lesem  (když už by oponentům nestačily příslušné historické záznamy o tom, kdo kde a co i sto let zpátky zasadil).Měl by tak nejlépe znát, kde se ještě možná nacházejí aspoň zbytky toho rodinného lesního stříbra a uchránit je před žravým „lékařem lesa“ všemi účinnými způsoby. A zabránit i snahám  ať nadšenců s čistou duší, leč velmi střípkovitým vzděláním, či zkušených ezzásadového udělat z nich virtuální „divočinu“, ať to stojí co stojí.

     Ano, o právu na divočinu byla na Hluboké také řeč. Ale i z toho stručného zpravodajství jednoznačně vyznělo, že ta kdysi svůdná vidina se prostě při bližším ohledání již i laikům jeví jako naprosto nereálné klišé. Či spíše předvolební lákadlo, nad nímž se odborníci jen trpce usmívají.

      Jaký tedy cíl resp. smysl mělo ono hlubocké happeningování ? Soudím, že velmi pregnantně to vyjádřil tradiční šumavský potížista , jinak modravský pan starosta Ing. Schubert.

Cituji z jeho dopisu – ale viz též http://www.sumavanet.cz/fr.asp?tab=snet&id=8364&burl=

„..Díky vytrvalému halasení nejrůznějších ochranářských skupin to vypadá, že kvůli developerským projektům a přemnoženým kmotrům není na Šumavě místo pro přírodu. Nemám v úmyslu zastávat se kohokoliv, kdo by na Šumavě postupoval v rozporu se zákony, ale musím si v souvislosti s happeningem položit otázku: jde těm, kteří si říkají ochránci přírody, stále ještě o přírodu?

Jako přítel happeningů a jejich organizátor bych se velmi rád na happening pořádaný Hnutím Duha v Hluboké nad Vltavou přijel podívat. Třeba bych se přiučil, jak se dá vtipnou formou vyjádřit něco, co připomíná šumavského Jetiho. Neudělám to z několika důvodů, které bych rád uvedl.

Je cílem happeningu na Hluboké ochrana přírody?

Nedomnívám se. Spojit šumavskou problematiku s kmotry je mediálně velmi lákavé, ale ukazuje to spíše na skrytý předvolební mítink Strany Zelených. Dlouhodobě kritizuji všechny, kteří si ze Šumavy a jejího národního parku vaří politický guláš. Předmětem hlubockého happeningu je jakýsi pan Dlouhý, kterého neznám a kterého jsem nikdy neviděl. Přesto jsem přesvědčen, že tento pan Dlouhý je pouze tím, kdo má tento nechutný politický guláš okořenit a přilákat na něj média.

Čím víc bezzásahového lesa – tím víc kůrovce – tím víc těžeb

V současné době probíhá U Pramene Vltavy petice Hnutí Duha za nejméně 50% ezzásadové plochy v Národním parku Šumava. Pokud by si těžařské společnosti chtěly zaplatit lobbing za své zájmy, budou usilovat právě o 50% bezzásahového. Jednoduché počty jsou v tomto neúprosné: Ropákem oceněný Jan Stráský se snažil dostat kůrovce z kalamitního do přirozeného stavu, což ve výsledku znamená výrazné omezení až utlumení kůrovcových těžeb. Těžařské společnosti se tak na konec kalamity dívají jako na horizont, kdy si své stroje budou muset stěhovat jinam. Platí totiž neúprosné pravidlo, že čím víc ezzásadového lesa, tím víc kůrovce. Čím víc kůrovce, tím víc těžby.

A co obří projekty na Šumavě?

Na mnoha jednáních slyším obavy, jak se Šumava otevírá developerům. Developerské společnosti jsou součástí tržní ekonomiky a bojovat proti nim znamená hlásit se k návratu do plánovaného hospodářství. Domnívám se, že jsem zhruba obeznámen s investorskými aktivitami v národním parku. Lanovka na Hraničník a  zázemí pro uživatele je investorský záměr rodící se více jak 10 let a je jediným investorským záměrem, který je kritizován. Žádné obří rekreační areály, žádné sjezdovky. Mediální bublina, která ale vždy najde své posluchače.

Ing. Antonín Schubert, starosta Modravy…“

   Jistě máte právo říci si ve shodě s nápisem na obraze „tresorové“ Bílé paní : Věř, ale komu věřit, měř… Nenutím vás souhlasit s výše uvedenou argumentaci. Ale aspoň si o ní popřemýšlejte..

    Dobře přitom ale také hleďte, kde a jak dotyčný tribun hledá svoji údajně ztracenou peněženku . A pokud ji snad opravdu pod tou lucernou jásavě najde, přesvědčte se , zda to nakonec není ta vaše.

   Na každý pád  Šumaváci už zdaleka nejsou v té nedůvěře sami. Podle weekendového zpravodajství více jak 14 000 místních obyvatel už podepsalo petici proti zřízení Národního parku Křivoklátsko. A MŽP se nechalo slyšet, že na realizaci návrhu docela určitě nebudou v dohledné době prostředky.

 

  „---Jenže na druhé straně…“ řekl by mnou občas vzpomínaný mlíkař Tovje z muzikálu „Šumař na střeše“…Kdo ví ? Vždyť tohle už vůbec (a dlouho) není odborný lesnicko – přírodovědecký spor, ale čistě politické pasování.

   A otočí se vítr a otočí se vláda jako na Slovensku ... a málem desetileté přetahování lesáků a „ekologů“ v orkánem poničených Tatrách končí „vítězstvím“  obhájců bezzásahovosti. „Ministr životního prostření József Nagy zrušil poslední výjimku pro kalamitní těžbu dřeva v Tichej a Kôprovej doline – přísně chráněných oblastech Vysokých Tater. Dle slovenských médií se tak stalo na doporučení odborné komise“. Lýkožrúta smrekového čaká neobmezená hodovačka. 

    Dobrá věc se tedy podařila, věrná láska k přírodě zvítězila. Naozaj (abych použil větu z jednoho klasického mírně nemravného vtipu) zvonka to tak vyzerá. Ale jak že to řekl pan ministr v nedělních večerních zprávách slovenské televize?  „Prečo nie ? Už tam nie je čo chránit. Už tam nie je čo rubat

    „---Jenže na druhé straně…“, řekl by mlíkař Tovje, nebylo to vlastně moudré racionální  rozhodnutí?

Na http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/slovensko-chysta-zmeny-v-ochrane-prirody/815193 si možná už někteří z vás stačili přečíst informaci o tom, jak tenhle problém typu oblečená/neoblečená princezna Koloběžka , potažmo Chytrá horákyně, hodlají naši bratia řešit v obecném měřítku  Cituji kousek textu : :…Nejnovější debatu o ochraně přírody na Slovensku vyvolal návrh ekologů výrazně omezit rozlohu národního parku Nízké Tatry, který je po Vysokých Tatrách druhým největším národním parkem v zemi. Ekologům se nelíbí, že v některých částech národního parku probíhá masivní těžba dřeva nebo se používá chemická ochrana před škůdci.Podle ekologických aktivistů by stát měl vyčlenit jen nejcennější oblasti s přísnou ochranou a neudržovat národní parky, které se od nechráněných území příliš neliší. "Ať raději máme méně národních parků, ale dobře chráněných," řekl Erik Baláž z ochranářského seskupení Vlk….“

     Nepřipomíná vám to opakované diskuse o rozumnosti stávajícího rozměru NPŠ ? Neměli bychom přece jen dospět k oněm možná 5% striktně bezzásahové plochy , pod pečlivým dohledem skutečných odborníků zvolna spějící k té vytoužené jakobypůvodní „divočině“ ? Možná  je ten pravý čas tu ještě sněmovnou neprojednanou novelu zákona o NPŠ v tomto směru znovu  novelizovat? Masmedia i kmotři teď přece mají tolik jiných nádherných a lákavých témat k řešení …

 

     Zbavme konečně také lýkožrúta (poslanecké) imunity …

 

 

  

 

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora