Biotrifidi od lázeňských pramenů

sobota 10. prosinec 2011 19:30

Majestátní, exotický, impozantní, opravdu velkolepý dar knížete Metternicha pro zámeckou zahradu Lázní Kynžvart. Semena snad dostal přímo od cara Alexandra již v roce 1815.  Všemu vzdorující a k lidem za jejich péči nevděčný - agresivní, nevyhubitelný a dokonce zdraví člověka ohrožující, prostě „bolšoj“. Bolševník. Jak to dnes s ním, po dvou stoletích, v našich zemích vypadá?

„Je to nicméně nádherná, svými vlastnostmi obdivuhodná rostlina „ - konstatovala na našem nedávném katedrovém semináři (viz blíže http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/anatomie/ZS2011/pocova/pocova.html)  paní doktorka Lenka Pocová, která je „projektovým manažerem Agentury projektového managementu Karlovarského kraje“. Není ale žádný nudný ouředník. I po dvaceti letech od doby, kdy absolvovala naší fakultu je  to zanícená  terenní  bioložka s  podrobnou znalostí nejrůznějších ekosystémů kol Mariánských Lázní a karlovarského kraje. Její specializací jsou tzv. invazní rostliny, imigrantské šídlatky, netýkavky, ale zejména pak bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum).      Podrobnosti o něm najdete na různých internetových stránkách i v knihách. Připomeňme si proto jen jeho vysokohorský kavkazský původ. S ním mj. souvisí  i  schopnost semen klíčit za chladu a vlhka, v ranné jarní době, kdy semena konkurenčních rostlin jsou ještě v dormanci - zimním klidu. Časné jarní růžice rychle utvoří zápoj, konkurent nemá šanci  - osvětlení, živiny z chudé půdy – vše spotřebuje  otesánek.

Ač není tenhle bolševník druhem vytrvalým, vlastně se tak chová. Jedna rostlina vytvoří více jak dvacet tisíc semen, která si uchovají klíčivost i řadu let. Navíc je to rostlina samosprašná, tedy schopná opylovat sama sebe. Důsledek : i jediná rostlina je tak potenciální morovou ranou pro celou oblast…

Tato rostlina nezná ani ve své v domovině, natož na prostřeném stole  naší přírody žádné agresivní patogeny, ani  housenkové či broučí škůdce. A nadto – má skvěle vyvinutou chemickou ochranu proti dalším nenechavcům. Její pletiva obsahují různé fytotoxické furanokumariny, které vyvolávají silné kožní alergické reakce. Paradoxně ne hned – potřísnění šťávou nepocítíte, dokud po nějaké době, často i po hodinách, není pokožka či sliznice vystavena světlu resp. slunečnímu záření s fotoaktivačním účinkem UV. Ty puchýře jsou opravdu velké a bolestivé – slyšel jsem i viděl jsem. Bolševník je v tom i rasista, nemá rád gádže, blondýnky, seveřany, vůbec jedince se světlou pletí.

Stopa k Metternichovi je možná trochu bájná, cest bolševníkové imigrace bylo nejspíš víc. Nicméně právě severo-západočeské pohraničí patří k oblastem jeho místy už fatálního výskytu. „…Popílit, všetko popílit …“ve stylu majora Terazkyho je totiž jediný způsob, jak jej držet na uzdě. Sudetští starousedlíci to dokázali. Jejich poválečné vyhnání však mnohde vedlo k dalekosáhlé devastaci kulturní krajiny, nejen bolševníkové. A dříve přísně hlídaní trifidi vyšli z původních skrýší a nyní okupují desítky hektarů nejen mezí a remízků, luk, pastvin, ale derou se i k lázeňským pramenům, promenádám, golfovým hřištím. Rostou na okrajích asfaltových silnic či silniček a cest. Maminy s kočárky musejí jezdit pěkně prostředkem a hlídat starší děcka, aby si z těch krásných kytek nedělala báječné foukačky. Jen si pak představte ty dětské rtíky, oči.

Bolševníky navíc bezostyšně rostou v celých souvislých plochách na různých tamních „ekologických pastvinách“. A to nejen na těch občas sečených a pak kompostovaných, ale i na těch zkrmovaných a silážovaných. Kravám totiž tahle mrkvovitá potvora za mlada chutná velmi sladce, alergie je neohrožují. Mechanická sklizeň bolševníkových monokultur je ale náročná, realizovatelná málem ve skafandrech …

Rozumným ouředníkům a zvláště ekologům však nezbytně došlo, že takto to dál nejde. A pod vedením paní Dr. Pocové vznikl europrojekt,  vícemilionový, pětiletý, právě začínající, s cílem dostat bolševník opět pod kontrolu. Úkol je to nelehký, z několika důvodů – uvedu blíže jen jeden z nich.

Hubit tohoto trifida lze v zásadě dvojím způsobem: mechanicky (viz risika výše zmíněná) nebo chemicky – pomocí herbicidů. Ale hubte si chemicky v teritoriu, které má v současnosti bezmála 50% „ekologických“ pastvin, na něž žádné chemické ošetření nesmí. Jinak totiž eko- či biofarmář přijde o slušnou státní dotaci či vůbec svoji biolicenci. Z projektu má samozřejmě solidní finanční pobídku, ale ničit bolševník smí jen mechanicky. Tedy namáhavě a opakovaně se zdravotním rizikem.. A tady nastává další legrace – jakési chytré ministerské hlavy před časem rozhodly, že ekofarmáře samozřejmě nelze honit do seče stále dokola. Podle úředního standardu za nepřítele je proto považován jen kvetoucí bolševník velkolepý patřičné výšky, jedince nižší 70 cm lze klidně tolerovat. Výsledek – důsledek?  Bolševník je rostlina skvěle adaptivní.  A tak obrázky od Dr. Pocové ukazují celé lány souvislých, půlmetrových, leč přesto již kvetoucích bolševníkových rostlin. Inu když se potká „pravá příroda“ s lidsky vymyšlenou „ekopřírodou“, má to zajímavé konsekvence , např. pozitivní selekci nižších ekotypů, které jsou sice stejně nebezpečné, ale předpis je na ně „taky krátký“. A na ekofarmáře jakbysmet.

Takže přece jen chemické prostředky jako jediné spolehlivé řešení?  Nejlepším plevelovým zabijákem je samozřejmě totální herbicid glyfosát /Roundup. Jenže ten vybije vše, i travní porost a ona ekologicky velebená „přirozená sukcese“ dá nejprve šanci agresivním plevelům, včetně nově klíčícím půdních deposit bolševníku. Na strategii, kterou jsme kdysi používali třebas při regeneraci parkůrového kolbiště TJ Žižka Praha na pražském Trojském ostrovu , tedy aplikovat Roundup, ,poté zorat a osít travním semínkem či dokonce nějakou moderní „luční směsí“, už bohužel projekt peníze nemá. Takže preferuje kompromisní řešení. Používá jen herbicid „netotální“, selektivní, ničící preferenčně dvouděložné byliny a dávající šanci travinám. Nazývá se Garlon , s účinnou látkou triclopyrem, (chemicky kyselina [oxy(3,5,6trichloro-2-pyridinyl)]octová.)což je látka řadící se k "auxinovým“ herbicidům. Patří tedy do obdobné skupiny jako dávno známý,a dnes povětšinou zakázaný herbicid 2,4-D, tedy 2,4- dichlorfenoxyoctová. V našich biotechnologických protokolech je už po desítky let klíčovou složkou kultivačních medií pro in vitro pěstování rostlinných buněk, pletiv, rostlin samotných, jejich množení a šlechtění. „Ve zkumavce“ ničemu neškodí – ale v přírodě ? Vzpomínáte ještě na pověstný defoliant z dob vietnamské války, Agent Orange ? Jeho hlavními účinnými látkami byly či jsou 2,4-D a zároveň 2,3,5 –T, tedy kyselina 2,3,5 trichlorfenoxyoctová. A je kontaminující dioxin děsivě poznamenal nejen vietnamskou přírodu,ale také zdraví lidí..

Roundup, tedy glyfosát, je vlastně jen fosforylovaná běžná aminokyselina, tedy glycin. Rozpadá se rychle a beze stop, nikdo nikdy neprokázal jeho negativní zdravotní účinky na živočišný organizmus. Jenže – když oni se s ním zapletli ti genoví inženýři a jejich Roundup Ready plodiny.

Inu, rozhodování nebývá snadné.

„Ekologická ohleduplnost“ se tak obrací proti samotné původní přírodě. Omezen její ideologií se člověk stává málem bezbranným proti skutečným agresorům, které ho ohrožují. Jak zmíněno výše, jediná přežívající rostlina může v krátké době zásadně snížit přínos projektu, znamená zbytečně vyložené peníze a marnou námahu mnoha lidí.  Alternativou k plošným chemickým postřikům  je např. aplikace injekční do každé individuální rostliny. Je sice pracná, ale účinná. Jenže na „ekoplochách“ nepoužitelná ….

I když beru v potaz uvedené problémy, otazníky a zádrhely, klobouk dolů před projektem a jeho hlavní autorkou, před všemi, kdož se ho účastní. Držme jim palce.

Douška závěrem: Semináři byl přítomen i jeden mladý odborník z Krkonošského národního parku. Mají v plánu obdobnou protibolševníkovou akci. Jenže tam už „chemii“ nesměji použít vůbec. V území registrovaném „Naturou“ ? I kdyby ten obří trifid vyrostl v koberci vzácných hořců, píchnout mu glyfosátovou injekci nesmíte – leda „….všetko popílit…“ Inu, to sladké slovo Natura.

 

 

 

Zdeněk Opatrný

L. KučerováZnám toho trifida14:3314.12.2011 14:33:31
marekDíky za zajímavé12:1111.12.2011 12:11:09

Počet příspěvků: 2, poslední 14.12.2011 14:33:31 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.