Fukušima a Horská Kvilda podruhé: příroda nám být ukradená nemůže

čtvrtek 31. březen 2011 12:48

     Křižácká vědecká tažení té nejžhavější současnosti nemusíme sledovat jen na stránkách prestižních odborných časopisů. Máme je doma. V dlouhodobé a nyní opět žhavé kauze „šumavský kůrovec“ naprosto nejde o střet moudrých a nezištných vědců na straně jedné a lesnických kořistnických fachidiotů na straně druhé. Bojová linie je klikatá a vědecké šiky stojí na obou stranách. V masmediích je ovšem hlavně slyšet jen ta jedna: „Nechme přírodu přírodě, příroda si poradí sama, pryč se Stráským, pryč s lesáckou mafií…“. Co ale říká ta druhá část vědecké obce, lesácká i nelesácká? Jakou má šumavská „příroda“ doopravdy šanci s novým ministrem i novým parkovým ředitelem?

Nové křižácké tažení dostalo i nové vůdce. Na stávajícího ředitele Národního parku Šumava se okamžitě snesla záplava kritiky za postoje minulé, současné i budoucí.  A to nejen ze strany kovaných aktivistů z DUHY či jiných nevládních organizací, či shodně laděných komentátorů typu Vladimíra Justa. Nesouhlasné dopisy tvoří i vážené vědecké instituce. V minulém týdnu tak i naše fakulta obdržela poštu z Jihočeské univerzity.  V dopise sepsaném Českou společností pro ekologii a opatřeném i souhlasným podpisem děkana Přírodovědecké fakulty JČU prof. Grubhoffera se mj. praví :     Nesouhlasíme především s následujícími opatřeními:

-       vyhlášením kalamitního stavu, o který J. Stráský žádá MŽP. Vyhlášení kalamitního stavu totiž umožní velkoplošnou těžbu dřeva i v dosud chráněných bezzásahových oblastech lesa, v oblastech, kde je kůrovec už na ústupu, bez aktivních ohnisek výskytu a tudíž už ve stadiích počátečního omlazování lesa. V těchto územích je velkoplošná těžba zcela zbytečná nebo dokonce škodlivá. Rovněž aplikace chemických postřiků v chráněných lokalitách je velmi riziková a nežádoucí.

-       S prolomením hranice bezzásadovosti zhruba na 25% území NPŠ, tak jak byla stanovena v plánu boje proti kůrovci po orkánu Kyrill v roce 2007. „Krizový management“ navrhovaný současným vedením NPŠ zcela zřetelně směřuje k nevratným ztrátám z hlediska ochrany přírody a k likvidaci národního parku jako velkoplošného území s nejvyšším stupněm ochrany.

-       S plánovanými masivními výsadbami mladých stromků v dosud bezzásahových oblastech, včetně lokalit s dostatečným přirozeným zmlazením. Hrozí tím likvidace důkazů o tom, že les po kůrovcové gradaci se může obnovit přirozeným vývojem, ale i plýtvání finančními prostředky..

 

    Jistě mi dáte za pravdu, že to vše zní velmi logicky, fundovaně, naléhavě… téměř nelze se nepodepsat. Však to také vzápětí udělala řada mých kolegů – ať již sama za sebe, nebo prostřednictvím vedení svých vědeckých společností (Botanické společnosti, Společnosti experimentální biologie rostlin…)

     Někteří individualisté ale přece jen váhali a váhají. „Pravda“ nebývá jednobarevná ani jednohlasná. Jak to říká můj milovaný židovský mlíkař Tovje v kultovním muzikálu „Šumař na střeše“ : „…ovšem na druhé straně…“.

            Existuje však nějaká druhá seriozní vědecká strana?  A pokud ano, co ta říká ať již samotnému výběru nového ředitele či jeho prvním návrhům opatření ? Zkusme si ten ekologický dopis pěkně kousek po kousku rozebrat  stylem který používám v diskusích se svými studenty. Tvrzení proti tvrzení, odborník v konfrontaci s oponentem.

     Dovolím si přímo citovat z recentního mailu pana doktora Václava Větvičky, osoby jistě nikoliv neznámé ať již obci vědecké nebo laické. A současně doufat, že jeho asi nikdo nebude podezřívat ať již z nelásky k „přírodě“ či z neznalosti mnoha jejich zákonů a podob:

     „…. Byl jsem členem výběrové komise na místo ředitele NAPAŠu. Vybírali jsme z 23 jmen a osob. Osobně si, po přehlídce a vyslechnutím uchazečů myslím, že ministr Chalupa rozhodl vůbec nejlépe, jak je v dané situaci možné….. Ovšem chudák Stráský, ať už je administrátor vynikajicí či ne. Ostatně - chvíli řídil i tento podivný stát……

   Nu a co dál? Jak se tedy postavit k onomu vyhlášení kalamitního stavu, ke vstupům do dosud bezzásahové zóny? K dlouhodobě i vědecky propagované strategii „ponechme přírodu přírodě, ona si pomůže sama, to budete koukat…“. Bojím se, bojím, že současná Šumava už celá staletí není „příroda“, ale člověkem již velmi dlouho manipulovaný sice horský, ale k tomu kulturně- hospodářský les střední Evropy. Jak že to říká doktor Větvička ? :

  „…. Obvykle "na margo" Šumavy  dodávám: nechme přírodu přírodě, však on se tam po čase zase vyvine prales. Ale začněme u sebe: od dneška žádný doktor, žádný lék - a není vyloučeno, že se i mezi námi vyvine nový pračlověk. Šumava je nemocná a musí se léčit. Je (byl) to hospodářský les už snad ve třetí generaci! Samozřejmě, že ne výsadbou smrků jakékoliv provenience, ale výsadbou  lesa, blízkému přírodě. Smíšenému atd. Nechat ale tak velké území v 21. století samo o sobě je nemístný hazard. Když už ne přírodní, tak jistě ekonomický.  A začít se musí s kůrovcem!...... .

Přikládám texty, které jsem přednesl v rozhlase. Můžeš si je navíc najít i ve zvukové podobě na www.rozhlas.cz/Leonardo a tam pak pod Vstupte a Větvička. Odříkal jsem to naživo v pátek 25. března 2011.
  
Nu ano, řekl by si šťoura Tovje – ale na druhé straně on ten Větvička není zase až tak světoznámý  lesnický odborník, sice polyhistor, ale spíš hlavně zahradník, botanik, dejme tomu i geobotanik…A není s tímhle přístupem mezi skutečnými vědci spíše osamocený?

    Inu, není.  Chcete-li slyšet další vědeckou autoritu, nabídnu vám pana profesora Jana Jeníka z naší fakulty. Světově uznávaného botanika, geobotanika, ekologa, znalce ekosystémů snad všech kontinentů. Najděte si na internetu, dopřejte si občas některou z jeho přednášek. Emeritní věk byste mu určitě nehádali.

     Cituji tentokrát jen volně, z předvčerejšího  rozhovoru:“…. Jestli je to kalamita? Prosímtě, kolego, poslední tři léta tam zahyne rok co rok třista tisíc stromů. To máš milion. A prolomení zón? Celá ta zonace je nereálná, tam není nějaký střed, ale komplex různě velkých ohnisek. A vůbec, já ti pošlu jeden materiál z konce roku, není to ta konečná podoba, ale to nevadí.“

     Dopis, poslaný na přelomu roku ještě tehdejšímu ministrovi životního prostředí Chalupovi, podepsala šestice „lesnických vědců“, mezi niž jsou zejména profesoři různých lesnických univerzitních fakult, ale také ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti-Strnadech na kauzu NPŠ. Nejraději bych jej ocitoval celý. Ale snad jen tom podstatné: „……..V NPŠ probíhá velkoplošná disturbance lesních ekosystémů vlivem nekontrolovaného žíru lýkožrouta smrkového; zatím se to týká především lesů horských. Dochází nepochybně k zásadním a dlouhodobým změnám struktury lesních ekosystémů, a tím zákonitě i ke změnám jejich funkcí environmentálních a krajinotvorných, včetně funkcí sociokulturních. Je to důsledek řízení minulého vedení MŽP ČR na bázi doktríny fundamentálního environmentalismu, prosazované po roce 1999, v plné míře od roku 2003. 

       Od založení NPŠ se v nakládání s lesy střetávají dva základní přístupy - polarizují se přístupy „přírodovědné“ a „lesnické“. Paradigmatem přírodovědných oborů se stala ochrana přírodních procesů bez dalších hledisek – kůrovec je proto chráněný organismus. Charakteristická hesla „nechme přírodu přírodě“, „příroda si poradí sama“, „jen se dívejme, co to udělá!“ (Hnutí DUHA) nastoupila na místě původního úkolu „ochrana ekosystémů a zlepšování prostředí“ (vládní nařízení č. 163/1991 Sb.). K „lesnickému“ přístupu nutno zdůraznit, že nejde o hlediska zastaralého lesnictví, jež se vymezuje zájmem výlučně o produkci dřeva (dnes v linii ideologie ekonomismu); současné lesnické paradigma je polyfunkční, respektuje hlediska ochrany životního prostředí v lesích, a tím funkce lesa jako složky životního prostředí – prosazuje tedy i krajinotvornou roli lesních ekosystémů.

          NPŠ byl založen k ochraně horských ekosystémů – zejména lesů a ke zlepšování prostředí, je však vyžadováno, aby fungoval v kategorii II podle doporučení IUCN – po roce 1999 k ochraně přírodních procesů, přestože

    a) naprostá většina jeho lesní plochy je kryta kulturními lesními ekosystémy a polopřírodními plantážemi smrku,

     b) leží v dávno zkulturněné a obytné krajině, a měl by být tedy řízen k ochraně ekologické integrity celé krajiny a ve prospěch kulturních potřeb celé společnosti.

     Uplatněná doktrína ochrany přírodních procesů v absolutní bezzásahovosti (mnoho let bez jakékoli definice!) vedla zákonitě k přemnožení lýkožrouta smrkového a k velkoplošné disturbanci plně funkčních lesů. Je to spojeno s přírodovědnými paradigmaty, která nasadila ochranu podkorního hmyzu na 30 % plochy jako plochy bezzásahové – s doporučením dospět v NPŠ v krátkém čase až k 75 % „divočiny“.

      „Lesnické“ paradigma nežádá návrat k hospodářským lesům. Dlouhodobě upozorňuje na nutnost pozvolného přechodu k přírodě blízkým lesům a také na nezbytí brát předem na vědomí možná environmentální rizika „bezzásahovosti“. Poslední vývoj ukazuje, jak argumenty lesnických věd – považované některými oponenty za názory fachidiotů – jsou po letech brány za správné, jestliže velké bezzásahové území je považováno za „pokusné plochy přírodních věd“, pro niž další lesní ekosystémy NPŠ mají přinést „oběť“ žíru lýkožrouta smrkového (viz Otevřený dopis biologů předsedovi vlády na podzim 2009). Takové zreformování dalekosáhlých omylů při managementu lesů NPŠ je dalším projevem ideologie fundamentálního environmentalismu. Bývalý ředitel NPŠ se k výsostné ochraně kůrovců vyjádřil v r. 2009 takto: „Nemohu to nazvat chybou, je to ale příčina dnešního stavu lesů NPŠ“.

        Inu pokusničit v takémto rozsahu je nezbytně riskantní. I v laikovi, natož v přírodovědci to nemůže nevyvolat reminiscence na tragické důsledky rozsáhlého sociálního inženýrství v minulém století. Pokud to tady ona environmentální vědecká fronta (s)packá, opravdu si šumavská příroda pomůže? Srovnatelný příklad neexistuje, odkazy na současnou situaci bavorské části Šumavy naprosto nestačí. Její jak klimatické tak historické podmínky jsou totiž zcela odlišné?   Dočkají se takto českého šumavského zotavení alespoň děti současných novorozenců?

      Připomněl bych znovu na tomto místě onu výše uvedenou pasáž z dopisu jihočeských ekologů:

 „… nesouhlasíme s  plánovanými masivními výsadbami mladých stromků v dosud bezzásadových oblastech, včetně lokalit s dostatečným přirozeným zmlazením. Hrozí tím likvidace důkazů o tom, že les po kůrovcové gradaci se může obnovit přirozeným vývojem, ale i plýtvání finančními prostředky……..

A opět citoval doktora Větvičku:

 „…..Pochopitelně, že nejvíce křičí i naši vědečtí kolegové, zejména jihočeští, kteří současnou katastrofou mají založen úžasný a neopakovatelný pokus, sledovat za svého života jakousi sukcesi. Každý článek je už předem impaktový. Bodejť by nevolali po krvi a po hlavách. Šumava není pro lidi, ale pro nás, vyvolené badatele nebo tzv. ochránce. Buďme novou šlechtou, která má privileje, aniž by investovala korunu a riskovala hlavu.

     To je ovšem hrubý omyl. Šumava bez lidí není Šumava.     Já osobně doufám, že ti, co se k šumavským posledním stromům přivazovali, že stanou jednoho dne před soudem. Když ne světským, tak jistě morálním.

      Takže co říci závěrem? Mám tady před sebou článek pana redaktora Marka Kerlese z úterních LN. Tučný titulek opět volá  „Vědci odmítají plán boje proti kůrovci“. Tož se znovu ptám – kteří vědci?

     V článku je zmíněno několik jmen, citován zvláště názor „emeritního profesora univerzity v nizozemském Wageningenu a mezinárodně uznávaného lesního odborníka Josefa Fanty“. Prý „…každý zásah by mohl tento přirozený vývoj lesních ekosystémů velmi poškodit…“. Inu, porovnejte si to se vším výše řečeným. Jinak, měl jsem možnost se s panem profesorem Fantou již dříve několikrát potkat. Připouštím, že jeho přednášky a statě mi velmi připomínají postoj nobelovského nositele Al Gora k otázkám globálního oteplování. Obdobnou dikcí, obdobnou vahou seriozních vědeckých argumentů.

     Pan prof. Fanta byl mj. členem dřívější Rady Národního parku Šumava. Už není, údajně ji na protest proti novému řediteli a jeho strategii opustil. Zřejmě i jeho se tedy týká poslední citace z onoho dopisu Společnosti pro ekologii:

-       nesouhlasíme s potlačením role vědců v Radě NPŠ. Rekonstrukce Rady NPŠ vede ke zrušení nezávislé vědecké sekce a ke snížení počtu zástupců vědeckých institucí. Hrozí, že tímto uspořádáním zcela převládne ekonomický a populistický názor na vedení NPŠ, prosazovaný současným ředitelem ……..atd

   Prof Jeník byl také členem  oné Rady řadu let. Nikoliv však těch posledních, tam už jeho vědomosti i „zdravý selský rozum“ překážely. Měl jiný názor než sympatizanti prof. Fanty a také preferoval jiný typ argumentace. Ten racionální. To není necitlivé, až neslušné slovo, to je prostě základ vědecké práce…

   V téhle nesmírně zpolitizované kauze samozřejmě bují emoce na straně jedné a vychytralost různě velkých kořistníků na straně druhé. Pravdy se mísí s fámami. Co je třebas pravdy na tom, že těsně po orkánu Kirill se jak environmentalisté, tak těžaři dojemně shodli na poměrně rozsáhlé „bezzásahové zóně“? Jedni vítali velkolepý rozměr experimentálního políčka, druzí se obávali, že příliš masivní těžba by výrazně snížila cenu vytěženého a prodávaného dřeva …. Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina?

     Cejchování jedněch druhými bude zřejmě v Čechách i dál je na denním pořádku. Hlavního viníka ale naštěstí známe. Tedy vypátral jej pan doktor Větvička.  Kdyby totiž po dosud největších kůrovcových kalamitách v letech 1873 – 1876 tehdejší majitelé Šumavy Schwarzenbergové použili místo masivních zalesňovacích výsadeb strategii nedávného vedení NPŠ, neměl by už dnes kůrovec na Šumavě co žrát a čeští vědci, , starostové, podnikatelé a zelení aktivisté by se o něj nemohli hádat.

   Jenže to celé opravdu není legrace. Svůj nedávný blog o Fukušimě a Horské Kvildě jsem končil názorem, že přírodě můžeme být ukradení. Žel nikoliv naopak. Když už jsme různými svými omyly způsobili místy zoufalý stav naší „domácí přírody“, koukejme ji také účinně léčit.

    Šumava kdysi vytápěla Vídeň. No, a pokud ten Temelín v důsledku postfukušimské hysterie a pod tlakem rakouských či bavorských environmentalistů opravdu zavřeme, každé polínko jim i nám bude dobré. Kdepak ekologická ochrana kůrovce …..

 

 

Zdeněk Opatrný

RjHnTKfqAdyPxrWmCNNdOoYmh10:402.8.2011 10:40:58
Zdeněk Opatrnýlituji,nejsem autor bezzásadovosti16:244.4.2011 16:24:41
honzakcitát moudrého muže07:314.4.2011 7:31:41
NULISkoro jsem si myslela,21:561.4.2011 21:56:53
Zdeněk OpatrnýJsem rád, že jste to udělal10:571.4.2011 10:57:30
Karel DrábekObvykle to nedělám21:5731.3.2011 21:57:37
MilanJak zachránit šumavskou přírodu?13:5731.3.2011 13:57:33

Počet příspěvků: 7, poslední 2.8.2011 10:40:58 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.