Modří, nikoliv zelení, jsou čeští Greenpeace !!

pondělí 28. červen 2010 16:10

   „Tento způsob ekologického léta zdá se mi  býti poněkud šťastným…“ mohl by říci náš pan president. Katastrofičtí klimatologové jdou z jedné ostudy do druhé, nobelista Al Gore už má potíže i s vlastní masérkou. Česká strana Zelených vypadla z velkých hrátek, její trumfy typu „neprolomení uhelně těžebních limitů“ drze realizuje „kádevítka“. A trikot převléká dokonce pilíř ekologismu – tedy aktivisté Greenpeace !!

   Nevěříte ?  Inu, také jsem zíral. Čtvrtek 24. června dopoledne, Praha, náměstí Republiky. Prostranství  mezi Kotvou a obchodním domem Paladium. Pražáci i cizozemci všeho věku a obou pohlaví, spěchající či se loudající na všechny strany. Leč místy zastavovaná mládeží v modrých tričkách, s bílým nápisem na prsou. Převážně něžně dívčích, ale také několika chlapeckých. Že by se mladí ódeeskoví konservativci pokoušeli veřejným referendem zvrátit výsledky nedávného stranického sjezdu ? Nebo snad vyhnat TOP09 z Prahy ?

  Ale kdeže. Zblízka  i zrak stárnoucího profesora jasně rozeznává nápis „Greenpeace“ – a na deskách třímaných každým aktivistou či dvojicí známá hesla, názornými obrázky obdařená: globální oteplování, toxické znečištění, velryby, jaderná energetika, deštné pralesy – a geneticky modifikované organizmy….No ano,občanovi je nabídnut „Direct Dialog“. Zastavte se, poučte se, zapište se, přispějte na dobrou věc. Součet jsem si neudělal – ale mohlo být těch motýlků modrásků tak mezi deseti-dvaceti. Krásné rojeníčko..Modré inkaso.

  Budu upřímný. Neodolal jsem své zvědavosti, neodolal jsem profesionální deformaci . Když přímý dialog, tož přímý dialog. Šance dozvědět se od mládeže věku raně či pozdně středoškolského co vlastně ví o tom, o čem hodlá přesvědčit jiné. A naopak nabídnout jí svůj názor.  Nebyv přímo osloven, vnutil jsem se. S tím, že ono programové zaměření mi není cizí – ale že mám problém s pochopením jeho motivace. Že bez rozpaků podporuji rozumnou ochranu velryb, nemám rád kadmium v mešním víně, ale ve všem ostatním tápu.

  Dialog neskýtal zásadní překvapení. Informační hodnota odpovědí byla různorodá – řekl bych, že v souladu zejména s věkem tázaných. Tedy od naprosté bezelstné naivity po odpovědi slušně sofistikované. Ty poslední od bohatě odredované a opearcované vampky, jež mi velmi rychle dala najevo, že tedy na ni si se svojí šťouravostí nepřijdu. Neboť není žádný středoškolský či učňovský zajíc. Naopak-  právě obhájila bakalářskou práci příslušného ekonomicko-ekologického zaměření (žel jméno oné pražské vysoké školy mi nic neříkalo). A v ní to zejména těm zastáncům geneticky modifikovaných plodin pěkně vytmavila. A  v nejbližší době odjíždí na grantový pobyt do Barcelony, školit pro změnu tamní grínpísovou mládež. Zazáviděl jsem jí – ano Barcelona je nádherná. A  dlouhodobý kontakt s Gaudím či Miróem určitě pěstuje lidskou představivost, fantazii a snad i toleranci. Na straně druhé takové býčí zápasy mohou být pro aktivního aktivistu dobrá škola,že ….caballeros, mějte se na pozoru.

  Ale vážně. Ta povídání byla vesměs zdvořilá, přátelská, ba milá. Ne však „dialogová“ – leda jako dialog tenisového míčku s odrazovou stěnou. Odpovědí mi vesměs byly standardní greenpeacové mantry. V problematice jaderné energetiky – „vzpomeňte si na Černobyl“. V nejlepším případě – „…a co s jaderným odpadem..“? Na protiargument typu  „Ale jaké jiné řešení ? Vždyť současně bojujete proti Prunéřovu coby zdroji toxických spalin “ odpověď „vítr, voda, fotovoltaika“. „Deštné pralesy“ byly v této argumentaci logicky propojeny s „pěstováním transgenní soji, která navíc zvyšuje závislost tamních zemědělců na nadnárodních monopolech a tak dále vede k jejich zbídačování …(tedy těch zemědělců).“ 

Geneticky modifikované plodiny jsou prostě všechny „fuj“. Buď přímo jedovaté pro člověka i přírodu nebo přinejmenším likvidující biodiverzitu, devastující ekonomiku třetího světa –„..a nám přece nejde jen o Českou republiku, ale o celou planetu..“.  Žádný z dotazovaných samozřejmě neměl ponětí o tom, zda se v Česku nějaké ty transgenní plodiny pěstují… V instruktážních kursech to zřejmě ještě nebrali.

 (  Na straně druhé – podle výše zmíněné dredové bakalářky už vlastně Greenpeace proti pěstování a používání GM plodin jako potravin nejsou. Jen je třeba dávat pozor na výrobce, aby ono sdělení „produkt je vyroben s přídavkem GM surovin“ tiskli na obaly dostatečně velkým písmem – a nepodváděli tak kupř. bezbranné důchodce. )

  Připouštím, že jsem této aktivistce – a několika dalším (ano, i aktivistům!) odhalil svoji identitu. A zmínil se  i o možnosti jejich návštěvy na naší katedře, popovídání si s našimi studenty,získání alternativního či aspoň doplňujícího pohledu na některé reality o nichž jsou tak přesvědčeni. Organizujeme taková setkání pro středoškoláky v Praze i po venku, před časem jsme dokonce uspořádali exkurzi pro žactvo zahraničního kurzu kolegyně Klimovičové – jinak to dlouhodobé české mluvčí Greenpeace. Aby na vlastní oči vidělo „ďáblovu kuchyň“,v níž se GM rostliny tvoří….Ale tady jsem neuspěl.

    Odpověď byla jednoznačná – děkujeme, ale my máme SVÉ instruktory.

    A samozřejmě , tohle vše děláme zdarma. A proč právě tady, proč právě dnes ? No to je věc domluvy a koordinace. Abychom si třeba na stejném místě nekonkurovali s aktivisty „Člověk v tísni“…

   Připouštím, že tohle sdělení mne teprve dostalo. Ejhle, konkurenti. Možná jsem opravdu nespravedlivý, neobjektivní, zaujatý. Ale tady už nejde jen o to, jaký mám filosofický názor na to či ono. Lituji – opět jde o peníze až v první řadě. A na jedné straně vidím opravdu „Člověka v tísni“ , organizaci s obrovským reálným, nikoliv virtuálním kreditem. Záruku pomoci v hladomorech, zemětřeseních, nedostatcích základních potřeb pro duši a tělo milionů lidí. Na straně druhé – nadšená, poblouzněná modrá trička. A pak jejich „instruktory“.. …nikoliv,tady už si udělejte závěr sami. A uvažte, komu raději přispějete.

  Na každý  pád – pane presidente, zkuste příště jinou barvu. Třebas oktarínovou. Ta modrá začíná být poněkud  profláklá.

   Vy to pochopíte, vy přece všechno víte…

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora