Kvadratura zeleného Kruhu

sobota 12. červen 2010 11:37

Nás potřebují ti z mladší generace, kteří se potloukají na pomezí, vědí, že ve vědě hrají druhé housle a mají i další zájmy. A je otázkou, jestli je prvotní to, že hrají druhý housle; někdy je prvotní to, že se věnují jiným věcem a jsou to hrozně užitečný lidi ..“ „Akademici řeší problémy pomaleji, než jak jsou zvyklé nevládní organizace. Jednou jsme spolupracovali s Univerzitou Karlovou a bylo to strašné. Všechno jim hrozně dlouho trvalo.Nad vším velmi dlouho seděli.Pro chod našeho projektu to bylo v zásadě nepoužitelné a zničující…“ (citáty z publikace Věda a nevládní organizace,Zelený kruh Praha 2009)

Plním slib. Snad se mi podaří aspoň trochu vysvětlit, proč „profesor biologie plýtvá svůj čas na znectívání odborníků přes společenské vědy“, jak mi vytkl jeden ze čtenářů mého posledního blogu. Proč jsem se uchýlil k mírné (věřte mi,že mírné, moji kolegové mne znají v daleko horším světle…) ironii při odkazech na prof. Václava Bělohradského a jeho souzvučníky. Proč jsem použil zlehčující termíny „vašíci a vendulky“. A proč právě teď.

Ještě ale než začnu – omlouvám možná svoji nezdvořilost, či spíše profesionální deformaci, s níž budu informaci spojovat i s konkrétními jmény či citáty. Příčí se mi psát  ve stylu „…jeden z akademických pracovníků řekl..“ či „…jeden z ředitelů nevládní organizace konstatoval..“. Možná je takový  typ citací obvyklý  pro práce sociologické. V přírodních vědách by mne však s ním vyhnali.

Do třetice – blog bude dlouhý. Stručněji jsem se s touto nejednoduchou problematikou vyrovnat nedokázal.

Příčinný řetězec vzniku tohoto blogu se odvíjel asi takto: měli jsme volby – jejich předvolební programovou kampaň, poté jejich výsledky – a důsledky.Jedním z výsledků byl propad Strany zelených, soudím, že nejen v důsledku jejího programu, ale také její předchozí „vládní politiky“. Jedním z důsledků tohoto propadu pak zděšení či aspoň znejistění jejích sympatizantů. Včetně mnoha mladých, povětšinou chytrých, aktivních, sympatických mladých lidí, sdružených v řadě tuzemských „nevládních organizací“ (NO). Ty přívlastky naprosto nemyslím ironicky. Některé z nich (těch lidí i těch NO) po léta znám – a řadu z nich (těch lidí, coby representantů těch NO) jsem měl možnost i nově poznat na několika akcích z poslední doby. Dvě z nich pořádal tzv. Zelený kruh. Co je a proč a jak dlouho existuje tato „Asociace ekologických organizací“ možná víte lépe než já – a ne-li, má svoje webové stránky. A na nich i podrobnou informaci o akcích, které se staly posledními inspiračními kamínky pro mozaiku tohoto blogu.

Začnu tou pozdější, z prvního červnového dne. V zasedačce MV Prahy 2 „na Míráku“ se sešla po mém soudu tak stovka zájemců o program „Změny klimatu jako společenský problém – jak oslovit veřejnost a udělat chytrou kampaň.“. Včetně několika zahraničních hostů s příspěvky na téma „jak to děláme u nás“ – z Německa, Finska ba USA. Povídali, jak tamní NO (NGOs) komunikují s veřejností, inspirují ji k šetření energií, „ekologickému“ (omlouvám se za úvozovky, tenhle obsahově zborcený pojem prostě nemám rád a jiné už to nebude) chování, problematice klimatických změn .  V oné „české části „  se o samotné problematice klimatických změn mnoho řečí nevedlo – určitě ne odborných. Tím víc pozornosti bylo ovšem věnováno subtématu „….jak oslovit veřejnost..“.

Kdo se chcete na toto téma blíže poučit, obstarejte si relevantní brožurku „Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí“, která se tam rozdávala. Autoři Krajhanzl, Zahradníková, Rut , vydal Zelený kruh s podporou Státního fondu životního prostředí, Praha 2010. Tuším, že knížka bude i na webu Zeleného kruhu – a měly by tam být i dílčí presentace. Opravdu doporučuji si materiály pečlivě pročíst.  Mně osobně se asi nejvíce líbila přednáška dvou mladých psychologů, Šárky Zahradníkové a Jana Krajhanzla z Filosofické fakulty UK Praha na téma „Účinnost komunikace s veřejností o environmentálních otázkách“. Bylo znát, že jsou IN, že znají stav „skutečného zájmu či lhostejnosti různorodého občanstva ČR“, že jsou schopni na základě svých vlastních analýz pojmenovat příčiny individuálně velmi rozdílných přístupů.  Kolegyně Zahradníková nadto pracuje v KRNAPu ve Vrchlabí, je si tedy velmi dobře vědoma třebas rozdílných pohledů Správy parku a obyvatel Krkonoš . Prostě z přednášky i osobní diskuse bylo zřejmé, že „nežije ve věži ze slonoviny“ ani ve virtuálním světě vymítačů postmoderních duchů.  Že autoři chápou příčiny zvláštního paradoxu typu „my těm lidem vysvětlíme jak, proč, kde třebas šetřit energií, oni kývnou – ale svoje chování nakonec nijak nezmění..“

Gaussova křivka variability má samozřejmě dva konce. Tož jako protipól tohoto reálného přístupu bych zařadil příspěvek kolegyně Terezy Stoeckelové (vedení ZK, ale také Sociologický ústav AV ČR v dobách mezi různými zahraničními stážemi) na její oblíbené téma „Česká akademická věda“ (oficiálně „Povaha a role vědeckého poznání v environmentální politice“). Zcela dle mého očekávání  tato přednáška vyzněla (čtenáři odpustí, že se vracím ke svému minulému blogu) přesně v duchu životního pohledu Václava Bělohradského. Jak už jsem od TS vícekrát slyšel: apolitická věda neexistuje, společnost je manipulována pyšnou sebestřednou kastou „vědců“, žije pod „tyranií či obsesí akademických titulů“. Jediným potenciálně korigujícím faktorem tohoto stavu i v našich podmínkách mohou a měly by být nevládní organizace. Bránící práva „nepoučených laiků“ – mj. i svým dostatečně rozhodujícím zastoupením v orgánech typu „Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace“ A také chránící lidstvo proti takovým hrůzám, jakých se oficiální zpolitizovaná věda + technologie dopouštějí. Aktuálně a impresivně byla přednáška zakončena obrazovou informací o naftové katastrofě v Mexickém zálivu. Na posledním obrázku se na přítomné zoufale díval naftou pokrytý pelikán. No, asi jsem se v té chvíli tvářil jak ten pelikán  Shrnul bych – z mého pohledu typický projev přesvědčené, suverénní „vendulky“.   Do výběrové mozaiky poznatků z tohoto semináře bych ale přiložil ještě vstup třetí.

Asi nejen můj velký zájem vzbudilo také vystoupení Bohuslava Binky z Fakulty sociálních studií MU  z Brna.  Jenž, jak jsem to alespoň já jako Neználek těchto „kruhů“ pochopil, si nejspíš  pěstuje pověst „rozhněvaného mladého muže“. S velmi kritickým pohledem zejména na reálnou politiku třebas organizace DUHA. Stručně shrnuto : v devadesátých letech jsme byli akční, poté postupně změkli. Místo konfrontací s vládní resp. „společensky většinovou politikou“ ekologických slepců a korupčníků volíme dialog až apeacement. No – a koukněte na volby, kam jsme to takto dopracovali. Není čas na změnu ? Na návrat ke kořenům ? Na návrat na barikády ? Pozor – mluvčí je sympaťák, inteligentní, pohledný, mladý – dámy, soudím že byste se rychle hrnuly pod zelené/duhové prapory. Určitě mi nepřipadal jako žádný „vašík“,ať už lze jeho projevu vytknout cokoliv. Z mého pohledu hlavně záměnu příčin a následků.

Leč - davy mladých se přesto momentálně nehrnou. A Zelený kruh právě tak jako Strana zelených prostě musí řešit čím to a co s tím.  Je to jen tím, že pro současnou mladou generaci jsou daleko lákavější kariéry ajťáků než baťúžkářů ? A pokud snad ano – proč ? Neláká je péče o Gaiu ? Nebo je spíše odrazuje fakt, že z „Ligy lesní moudrosti“ (parafrázuji, nemyslím konkrétně) se stalo politikum a moudrost se z lesa spíše vytratila?

A jaká „moudra“ jsou pro tuto mladou generaci vlastně lákavá ? A kde je získat – ne-li jen meditací ?

Brožurka uvádí mj. zkušenosti ze zahraničí (osloveno 15 respondentů z devíti zemí EU a Norska), pod titulkem: Proč jsou projekty a kampaně (tamních) nevládních organizací úspěšné? Cituji: Mezi hlavní důvody a faktory úspěchu respondenti řadili:

-       vytváření partnerství s dalšími organizacemi a to nejen z environmentální oblasti

-       nabídka pozitivního řešení problému

-       argumenty a pozice nevládních organizací založené na vědeckých faktech a zdrojích

-       stanovení realistických cílů projektu či kampaně (pracovat s tím, co je reálné změnit)

 

Berou či vezmou si naše vlastní NO z těchto úspěšných zahraničních zkušeností adekvátní poučení?

Novoměstskému setkání Zeleného kruhu o necelý  týden předcházel „workshop“ v rámci mezinárodního programu LENSUS (Lifelong Learning Network for Sustainable Development). Ten sice oficiálně pořádalo Centrum pro otázky životního prostředí UK Praha, ale – spoluorganizátorem byl opět Zelený kruh. Kromě Dr. Dlouhé z COŽP byly tedy  opět hlavními „hybatelkami„  kolegyně Ptáčková a Stoeckelová. Leitmotiv setkání opět do značné míry ilustruje brožurka „Věda a nevládní organizace – zkušenosti, možnosti, inspirace.“ Vydal „Zelený kruh“, Praha 2009. Stran 45. Autory je trojice sociologů/ložek (abych se nedopustil genderového faux pas – Čada,Ptáčková,Stoeckelová. Vydáno v rámci realizace projektu „Rozvíjení spolupráce mezi nevládními organizacemi, veřejností a akademickým sektorem“

Zdálo by se tedy, že obě akce se nesly v obdobném duchu, že levice ví , co dělá pravice. Že výše zmíněné zahraniční zkušenosti o potřebě vstřícné komunikace mezi sektorem „vědy“ coby zdrojem vědeckých faktů a NO budou akceptovány, přebrány, uvedeny v život.. Ó – nikoliv. Aspoň dle mého soudu.

Netuším, kolik na workshopu bylo „veřejnosti“. Soudě z adresáře pozvánky, kterou jsem obdržel, obeslali organizátoři možná několik set lidí. Netuším dle jakého klíče. Přítomno nás ale bylo tak třicet. Z toho možná 2-3 jedinci mého věku z „akademického sektoru“ (odvážím se tvrdit, že relativně „IN“ v dotyčné problematice „udržitelného rozvoje“ jsem byl z přítomných vědců sám).  Několik zahraničních lektorů. Zbytek „my hoši co spolu chodíme“ – přesněji my dívky z různých NGOs.-účastnice projektu.

Nebudu zde podrobně komentovat různá tvrzení zmíněné publikace. Nicméně – mají –li naše NO opravdu představovat užitečný most mezi „akademickým sektorem“ a „znalostní společností“, nejen korigující různá vědecko-politická rozhodnutí, ale také k nim obě partnerské strany inspirující, měly by se nejprve samy stát takovým „znalostním subjektem“. V případě řešení „zelené, ekologické či dokonce biomedicínské problematiky“ to,soudím, znamená mj. získat vlastní adekvátní vzdělání v současných přírodních vědách, bez něhož jejich pohled na realitu bude nutně „vašíkovský“. Měly by solidně znát nejen svůj vlastní píseček, ale také skutečnou realitu současné AV či vysokých škol. Včetně jejich aktivit vědecko-popularizačních .

Fascinují mne tvrzení typu „ Nevládní organizace jsou schopny poskytovat akademickým institucím potřebnou reflexi praktických dopadů jimi vytvářených znalostí a technologií, jsou schopné na základě své každodenní zkušenosti formulovat reálné problémy, do jejichž řešení se mohou akademici zapojit, samy také produkují nové vědění..“ Připouštím svoji „fachidiocii“, tedy omezenost svým, či blízkými vědními obory. Možná se tato a další věty mají týkat oblastí jako je doprava, problémy sociální, etnické. Leč poslouchám-li opakovaně výpady „vašíků a vendulek“ třebas proti biomedicínskému výzkumu – asi to tak nebude. Kdo tedy v rámci NO bude poskytovatelem onoho rychlého a reálného poznání pro veřejnost ? Snad ona skupina v úvodu tohoto blogu zmíněných „ nadšenců na pomezí, ve vědě hrajících druhé housle „ – a tím si tedy zachovávajících nedotčený objektivní selský rozum ? Připouštím, že mne poněkud rozesmává představa, jak takové NO řídí veřejnou „demokratickou“ diskusi na téma „ mají se profesor Holý či profesor Strnad nadále věnovat výzkumu a přípravě nových protirakovinných látek, profesorka Syková studovat kmenové buňky, profesor Hořejší odkrývat taje imunologických reakcí atd atd“.

Nejsem soudím slepým zajatcem místních českých zvyklostí. Možná se opravdu dočkáme systémů různých „občanských porot“ či „konsenzuálních konferencí“ fungujících třebas v Dánsku. Nejprve bych ale rád znal jejich místní smysl a také věděl „kdo to zaplatí“.

Mapování spolupráce mezi akademickým a neziskovým sektorem v České republice“ je věnována celá velká kapitola. Úvodem demonstruje čtenáři různé mody spolupráce mezi vědci  na akademické půdě i mezi vědci a veřejností – samozřejmě na základě zahraničních studií.. A hned vzápětí tvrdí, že tento stav „…z různých důvodů zamezuje spolupráci akademických a nevládních organizací nebo je k nim minimálně přezíravý nebo podezíravý…buď je taková spolupráce viděna jako potenciální kontaminace akademického vědění politikou, dílčími zájmy a aktivizmem – nebo je irelevantní, protože nepřináší měřitelný ekonomický užitek… atd atd atd. Snad jen ještě maličkost – Jako možné východisko pro nápravu těchto věcí lidských v zemi české autorky doporučují spolupráci NO s regionálními univerzitami. ( Ty „kamenné“   jsou dle nich  asi moc sebestředné, nafoukané, pomalé – viz citát v úvodu blogu ….nezapadá nám to opět krásně do vašíkovsko-vendulkovského pohledu na svět ?) .

Ale abych se netvářil (zase) jako mistr světa. Třebas tento pohled opravdu odpovídá stavu v oblasti věd společenských, možná technických, možná i některým segmentům přírodovědy. Nicméně: alespoň jedna z autorek, tedy TS, je stále ještě (soudím) zaměstnankyní Sociologického ústavu AV ČR. Měla by tedy aspoň vědět, že tato AV již před lety stvořila pro oblast komunikace s veřejností dokonce zvláštní odbor. Pořádá rok co rok „Týdny otevřené vědy“, spojené i s exkurzemi ve svých ústavech. Co vím – s velikým ohlasem. Pořádá Akademické kavárny, nesčetně  přednášek. Rok co rok uděluje zvláštní cenu za aktivity v popularizaci vědy. Opravdu to svědčí o její přezíravosti k problému vzniku „znalostní společnosti „? Či o obavě akademiků před tím „zašpinit si pověst nevědeckými aktivitami“ ?

A abych si ohřál i vlastní polévku: kolegyně TS nejen občas navštěvuje semináře naší katedry, ale dokonce na nich i sama přednáší. Nikdo jí neupírá právo tlumočit tam svoje názory .Obdobně u nás přednášeli i hosté z DUHY či Magdalena Klimovičová z Greenpeace.  Pravda – nepotkávají se tam jen s přitakávači, naši studenti nejsou fanatici – ale také žádní „druháci na pomezí“. Na argument typu “braňte lavičku, na níž jste dali své dívce první pusu, před novou trasou dálnice“ odpovídají  „ ..fajn, ale někudy asi ta dálnice jít musí. Nebo si myslíte, že máme být státem bez dálnic…“ ? A budou bránit – racionálně, třebas mokřad Na Plachtě u Hradce Králové, neboť tam ten obchvat opravdu může jít „jinudy“. A já se k nim přidám . Leč opít  „skvrnami v Mexickém zálivu“ v kontextu s postavení NO v Česku  se rozhodně nedají.

Kolegyně TS by tak měla i vědět, kolik akcí jak katedra, tak fakulta pořádají právě v rámci popularizace vědy či „veřejné diskuse o ní“. Od řízení Biologických olympiád po „výjezdovky“ pro středoškoláky třebas v Hradeckém kraji. Měla by vědět, že vedoucí naší katedry je léta aktivní třebas v NO Tereza – a vlastně ji zastupuje v celosvětovém „středoškolsko-klimatickém“ projektu GLOBE. Měla by vědět – citujíc ve své brožurce příklad „Komunitní rybářství v závlahových systémech a sezonně záplavových oblastech „ že se sice jedná o zahraniční projekt pomoci třebas hladové Africe, ale že se na jeho řešení již několik let aktivně podílí také Doc. Jan Pokorný. Jinak externí člen i učitel naší katedry, nositel loňské ceny Ministra životního prostředí právě za svoji „péči o vodstva“ … atd atd. Leč o tom všem není v knížce ani zmínka…

Na základě (nejen) toho všeho tedy  soudím, že pokud jak Zelený kruh, tak Strana zelených hodlají opravdu vážně řešit svůj současný problém ztráty celospolečenské podpory, nepomohou jim v tom ani „druháci na pomezí“, ani „molotovy na barikádách“.

Měli by si mimo jiné vybrat mezi bojem proti českému „virtuálnímu akademickému sektoru“ a rozumnou spoluprací s tím reálným. Jinak svoji kvadraturu kruhu těžko vyřeší. Potřebují zaujmout, upoutat hlavně  ty chytré české hlavy. A teprve s nimi další spousty nadšenců, u nichž vůbec nevadí, že zrovna ve vědě hrají druhé housle. Povolání „vědec“ není žádná známka pro celkové lidské kvality. Potřebují –s  pomocí těchto mladých chytrých hlav– udělat svůj vlastní důkladný intelektuální audit. Potřebují vnímavě konfrontovat svůj vlastní stav se skutečnou  realitou nikoliv jen zahraničního, ale hlavně českého akademického sektoru. A spolu s ním, a s vědomou důvěrou v něj  pak teprve, soudím, mohou úspěšně  obnovit onen „sustainable“ – tedy dlouhodobě udržitelný -diskurs s celou společností. Nejen kvůli dotacím z projektu LENSUS.

 

 

Zdeněk Opatrný

transport shippingcar moving11:5011.12.2010 11:50:46
http://www.unitedstatesautotransport.comSHIPPING TRANSPORT11:4811.12.2010 11:48:24
Zdeněk OpatrnýNaučit se vzájemně komunikovat10:1025.8.2010 10:10:26
Kateřina PtáčkováReakce jedné z autorek V14:226.8.2010 14:22:54
Kateřina PtáčkováReakce jedné z autorek IV14:216.8.2010 14:21:42
Kateřina PtáčkováReakce jedné z autorek III14:216.8.2010 14:21:12
Kateřina PtáčkováReakce jedné z autorek II14:206.8.2010 14:20:23
Kateřina PtáčkováReakce jedné z autorek14:196.8.2010 14:19:18
Zdeněk Opatrnýani náhodou vědomě nezlehčuji společenské vědy13:3822.6.2010 13:38:53
Michal ŠpačekVědy a "vědy"12:5522.6.2010 12:55:36
Buy University Essayshttp://www.buyacademicessays.com10:1422.6.2010 10:14:00
badaxeNa to si stačím09:1613.6.2010 9:16:21
josef hejnaJelikož už ke gerontům nesporně patřím,09:1313.6.2010 9:13:13
Milan JirásekHa, stěhuji se14:5312.6.2010 14:53:52
Zdeněk Opatrnýtěším se na C ,tedy řešení14:4012.6.2010 14:40:39

Počet příspěvků: 16, poslední 11.12.2010 11:50:46 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.