Superkrahujci realitou ?

pátek 5. únor 2010 07:51

   Shlédl jsem ve středu navečer část pořadu PORT české TV2. Šot, věnovaný současnosti „molekulárního farmářství v Čechách“. Vědecký tým z mého bývalého pracovišti, tedy ÚEB AV Praha. samozřejmě znám a jejich práci obdivuji. Takže  sledovat interview s Dr. Tomášem Moravcem na téma „kterak  a proč se připravují jedlé vakcíny pro krávy i pro člověka“ bylo radostí. A sám projekt konstrukce rostlin, tvořících vakcínu proti papiloma viru, coby agens nesporně navozujícímu karcinom děložního čípku, bylo jistě poutavé pro odborníka i laika. Když někdo umí, umí – jak bádat,tak i o své práci přesně a zasvěceně mluvit. A je-li  to navíc ještě sympatický mladý vědec …no, nekupte to...

K vlastní reportáži z laboratoří a skleníku  Na Karlovce  autoři připojili i nezbytnou  řadu obecných  ilustračních fotografií či krátkých klipů. A jak se vcelku dalo čekat, redaktoři se v rámci „objektivity informace“ nevyhnuli ani  legitimní otázce rizik. Tedy „ …co by se stalo, kdyby vám nějaký ten gen utekl…? “

     „Antipapilomavirové geny“, tedy geny kódující syntézu příslušných živočišných „vakcinových proteinů“.  co vím, zatím nikde po tabákových ani sojových polích neběhají. A pokud by běhaly, okolnímu ekosystému by to asi bylo jedno. Problematika úniku jiných genů z transgenních rostlin je však dlouhodobým jablkem sváru mezi zastánci a odpůrci GM, je zakotvena v základních legislativách světa i EU, je náplní workshopů a kursů a grantů atd. Má svá pro a proti. Ale právě ona pro a proti, mající samozřejmě značný odborný i psychologický význam,  měla být v jinak velmi pěkném příspěvku zmíněna lépe, než se stalo. Tedy bez použití omšelého strašáku vzniku „superplevelů“, coby průvodního rizika využívání „herbicid tolerantních (HT) plodin“.

     HT řepky, soja, kukuřice, rajčata, bavlník a další a další jsou komerčně ve světě pěstovány již více než deset let. Pole jsou nejprve zbavena veškeré „zeleně“ postřikem totálního herbicidu (já vím , ten název děsí, ale jde vesměs o látky s velice krátkým poločasem rozpadu a zcela neškodnými metabolity) a poté osety plodinou, nesoucí většinou bakteriální gen tolerance k této látce. Hlavními typy jsou zejména plodiny odolné ke glyfosátu (inhibuje tvorbu pro rostlinu klíčových aromatických aminokyselin, komerční název Roundup) a glufosinátu  (poruší dráhu detoxifikace amoniaku, komerční názvy herbicidů Basta, Liberty,Finale, Radicale..). Farmář nemusí ničit plevely během vegetační doby, aplikovat kvanta nejrůznějších širokospektrálních herbicidů – a nemusí okopávat, plečkovat a dokonce ani orat. Strategie bezorebného pěstování výrazně snižuje půdní erozi, napomáhá udržení půdních ekosystémů atd. To není vize, to jsou fakta.

     Průvodním „rizikem“ HT GMO technologií je samozřejmě možnost nechtěného vzniku transformantů, nesoucích  příslušný HT gen. Ejhle problém, ejhle možnost celkové kritiky použitelnosti GM plodin v moderním zemědělství.

      Se svým příspěvkem se tak v závěru pořadu objevil expert na slovo vzatý , pan profesor František Krahulec z Botanického ústavu AVČR. Čtenář ať mi odpustí zlehčující tón, pana kolegu opravdu uznávám jako botanika, odborníka zejména na rostliny ruderální, antropofilní/synantropní, zavlečené, invazní, rostoucí podél komunikací silničních i železničních. A tím občas i postupně adaptované na nejrůznější postřiky, jimiž „vechtři“ udržují nezarostlost drážních „pangejtů“. Včetně totálního herbicidu glyfosátu – tedy Roundupu. Vycházeje z těchto svých eko/geo botanických poznatků, je pan profesor již léta spolehlivým hlasatelem přízraku „superplevelů“.

       Je už tak příroda postavena a biologové to vědí, že od bakterie po slona či člověka se živé buňky i organizmy různě adaptují na nepříznivé podmínky. Pomáhá jim v tom jednak fenomén zvaný „spontánní“ mutageneze, jindy jen různé typy fyziologických adaptací.  Ani laika už nepřekvapí, že právě „jeho“ bacil se projeví jako odolný vůči určitému antibiotiku. Zemědělec počítá  téměř  najisto s tím, že část „pejřky“ nebo šťovíku nevyhubí jedním typem konvenčního herbicidu a bude je muset vytrhat – nebo použít herbicid jiný. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze se tímhle problémem zabývají už desítky let. A tak je tomu i v případě výše jmenovaných  Roundupu, Basty a obdobných moderních totálních herbicidů. Spontánní resistentní mutace různých typů prostě vznikají zákonitě a neúprosně zhruba ve frekvenci cca 1:105. Některé se „uchytí“, jiné ne. Pokud budeme používat nekvalitní či příliš ředěný stresor, dáme jejich selekci větší šanci. To platí pro herbicid obdobně jako pro nedoužívané antibiotikum. A vůbec to není specialita chování transgenních organizmů .Měl by to vědět málem každý – ví to jistě  i profesor Krahulec.

       Buďme ovšem v té diskusi poctiví. Ano,stane se, že gen kodující onu resistenci v transgenní plodině unikne do okolního ekosystému. Pyl z transgenní „Roundup Ready řepky může zanést vítr či hmyz na okolní plevely ze shodné čeledě křížatých – hořčici, ohnici… Vzniklý hybrid může i přežít a dál si nést onu resistenci. Připouštím, že neznám data o poměru frekvencí RR mutantů vyselektovaných opakovanou zálivkou pangejtů a těch transgenních levobočků. Nicméně – kde je ona superplevelová hrozba ? Nezabere-li na moji chorobu jedno antibiotikum, je to nemilé, ale zabere tedy zřejmě jiné. Nezabere-li jeden herbicid z těch desítek, co jsou ke koupi, zabere jiný. Svět nebude zavalen superresistentními superplevely. Onen nový znak "resistence k Roundupu" dá levobočkovi určitou preferenci oproti přirozenému druhu pouze a jen tam, kde se oba s Roundupem opakovaně setkají. Opravdu v tom lze spatřovat reálné riziko ohrožení přírodní biodiverzity ?

       Jistě, je tu obecně přijímaný princip předběžné opatrnosti. A svět bohužel už zná případy „multiresistence“ u některých chorob, kupř. TBC – pokud se nemýlím, jedno takto specializované oddělení existuje kupř. v pražské Thomayerově nemocnici.

       Nezná však a soudím ani nikdy nepozná žádného transgenního nevyhubitelného  superplevela -navzdory oné desítce let pěstování herbicid tolerantních plodin na již milionech lánů světa. Fenomén takové totální resistence postrádá i své biologické resp. genetické oprávnění . Trifidi jsou zatím stále jen smyšlenkou. A v hejnech dravců kroužících nad naší planetou zatím nebyl pozorován žádný superkrahujec, odolný vůči všemu, vyjma snad stříbrných a magických  broků. Ale co kdyby, že ….

 

      „ Věř, ale komu věřit, měř …“  sděloval nápis na obraze  Bílé paní ze stejnojmenné povídky Karla Michala či tresorového filmu Zdeňka Podskalského ….

 

Zdeněk Opatrný

TomášDěkuji za vyčerpávající odpovědi07:1813.4.2010 7:18:14
Juraj MedoChyba00:343.4.2010 0:34:48
tmoravecodpoved na dva dotazy II14:402.4.2010 14:40:50
tmoravecodpoved na dva dotazy14:312.4.2010 14:31:05
Tomášmohu dva dotazy ?08:152.4.2010 8:15:19
opatna hrubý pytel hrubá záplata ...19:416.2.2010 19:41:51
Petrikkde je ona superplevelová hrozba ?17:126.2.2010 17:12:28

Počet příspěvků: 8, poslední 13.4.2010 7:18:14 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Zdeněk Opatrný

Zdeněk Opatrný

Blog zaměřím zejména, ale nejen, na vědu o rostlinách a na její význam pro člověka i svět. Hodlám komentovat zvláště fakta a mýty kolem moderních biotechnologií a bioproduktů.

Profesor Katedry experimentální biologie rostlin na Přírodovědecké fakultě UK Praha. Vrátil se na ni po čtvrtstoletí výzkumné práce v Akademii věd a deseti letech ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha. Jeden z prvních „rostlinných biotechnologů“ v tomto státě. Vědecky pracuje, publikuje a přednáší pro odborníky i laiky, mj. jako člen klubu Skeptiků SISYFOS, spolupracuje s tiskem, rozhlasem i TV.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.